Každý web – ať ten lepší nebo ten horší vyžaduje nějakého autora a také nějakou práci, která se průběžně pro ten web odvede. Já jsem u nás v České Republice založil web, dál jsem možnost každému Čechovi se seznámit ve svém jazyce s Annou Jantar, s jejími písničkami, informacemi o jejím životě, díle, také různými fotografiemi z různého období života. Musel jsem také vnést nějaké informace o tom, proč Anna nežije, když se narodila v roce 1950, co se tehdy stalo, kde je pochována, a tak. Web stále vyžaduje určitá zlepšení, ale stále z hlediska České Republiky je to zatím nejlepší web u nás s nejvíce informacemi a přímo od zdroje, tedy z Polska.
Pod pojmem „služební cesta“ či „pracovní cesta“ si každý vybaví to, že jede pro nějakou společnost odvést práci do jiné geografické lokace a je tam někým vyslán. Ale jak chápat to, že někdo jede do Varšavy pro vědění pro svůj další web. Bylo potřeba koncem týdne protáhnout svoji pracovní cestu ze Severní Moravy až hlavního města do Varšavy. Lidé, zvláště Češi se ptají na různá místa dovolené, přitom se jede do Polska a taková Varšava je například mnohem více moderní než Brno. Řekl bych, že dnes každý stát na světě se trochu snaží, aby hlavní město vypadalo na lepší úrovni.
Dne 14. března 2014 uplynulo 34 let od smrti Anny Jantar, od tragické letecké nehody ve Varšavě. V roce 1980 to shodou okolnosti byl také pátek. Jako fan Anny Jantar a člověk, který si Anny važí, jsem se tam nakonec vypravil. Pro mě to mělo určitý přínos, protože já nejsem člověk, který než by trávil čas v nějakém sklepě s vínem na Jižní Moravě nebo celý den ve vodě ve Welnes, mě zajímá Anna Jantar a lidé kolem ní a informace z Varšavy.
Jel jsem tedy v onen pátek do Varšavy. Bylo velmi pěkné počasí, opravdu krásné. Teplota vzduchu kolem 11 až 13 st. C. V 10 hodin uspořádala čtvrť Warszawa Wlochy přímo na trochu odlehlém místě určité setkání a vzpomínky. Na ulici Pavla Lipovčana je také nově postavená zeď a kříž, jako takový pomník toho neštěstí. Je to u bývalého vojenského prostoru a zároveň výchovného ústavu. Tenkrát tam spadlo letadlo do jisté zamrzlé vodní nádrže. Zahynulo tam celkem 87 lidí. Byl jsem na onom místě přesně v 11,15 hodin.
Akce se také zúčastnil pan Tomáš Smolič (Tomasz Smolicz), je to pilot a kapitán, který letěl s letadlem ve čtvrtek 13. března 1980 z Varšavy do New Yorku sovětským letadlem IL 62. Tam předal letadlo pozemní službě a večer nastoupil kapitán Pavel Lipovčan, který letěl v osudnou noc ze čtvrtka 13. na pátek 14. března 1980.
Pan Smolič popsal nějaké aspekty, které se týkají leteckého neštěstí, popsal to, že Pavel Lipovčan, když zjistil, že mu kontrolka hlasí, že se nevysunuje podvozek, chtěl přejít z výšky 250 m na 650 m a obletět letiště, aby se obsluha letiště Varšava Okentě mohla podívat, zda se podvozek opravdu nevysunul nebo je to jen chybná hláška. Když se mělo zvedat letadlo, přidaly se otáčky a obraty nízkého napětí, praskla turbína motoru č. 2, dysk se rozpadl na tři elementy, jeden z nich se úplně rozpadnul. Došlo k poškození i motoru č. 1 a 3, poškodila se možnost manipulace výškou a směrem. Letadlo spadlo 950 m od rangveje z výšky 250 m, trvalo to 26 s. To byly poslední chvíle života všech, i Anny.
www.mapy.cz/#!x=20.949575&y=52.184263&z=16
Ve své podstatě šli dolů rychlostí 10 m / s. Pavel Lipovčan stihnul ještě sílou letadlo otočit vpravo, aby nespadlo na budovu výchového ústavu. Na místě byly všichni mrtví a bylo jich 87. Z toho 10 osob byly zaměstnanci z PLL LOT. Byly zde také amaterští boxeři z USA. Některá těla byla velmi špatně identifikovatelná. 24 těl dokonce neidentifikovatelných. V určité zprávě se také uvádí, že Anna ještě navíc byla určitým způsobem jako již mrtvá, okradená. Bižuterie, kufry s oblečením pro malou čtyřletou Natálii a tak dále. Hrůza.
Měl jsem možnost také mluvit s jistými sympatickými lidmi ze Spolku seniorů a z novin a tak.
Odvezli mě potom autem, do samotného centra jsem jel tramvají pod Palác Kultury, nekrylo se to s jejich trasou. Měl jsem celodenní jízdenku na Varšavu na MHD za 15 pol. Zlotých.
Viděl jsem také historickou část Varšavy jako Rynek Starego Miasta a Plac Zamkowy.
Po 16. hodině jsem byl na hrobě na Wavřiševském hřbitově, zde jsem měl mluvil s dalšími sympatizanty Anny.
www.mapy.cz/#!x=20.925189&y=52.279785&z=15
V podvečer v 18 hodin na adrese Rynek Starego Miasta 22/24 jsem se zúčastnil besedy premiéry knihy Bursztynowa dziewczyna – Jantarové děvče. Spisovatelka Mariola Pryzwan vydala novou knihu, mluvilo se o různých událostech z jejího života. Například, že v 70. letech byla jistá hudební soutěž, kde Jiří Korn byl na 1. místě a a Anna na místě druhém. Nebo, že nezačínala tak úplně zpívat ve skupině Vaganti v 19. letech, ale ve skupině Šafiry už ve 14. letech jako dítě.
Jedna mladá holka tam zazpívala různé její písně. Jednu knihu jsem tam koupil, byla v akci za 40 zl, na jiných místech Polska stála 50 zl. Takže se slevou 20 %. Spisovatelka dávala také autogramy.
www.youtube.com/watch?v=qsumZJP6Hr4
www.youtube.com/watch?v=3HaM6Hba0So
Na ulici Marszalkowska naproti Paláce kultury jsem ještě před 21 hodinou stihl koupit ve vydavatelství Empik.com poslední výtisk od Andrzeje Witko další knihu o Anně.
www.empik.com/anna-jantar-witko-andrzej,p1045968166,ksiazka-p
Byl večer, blížila se noc a já odjel z Warszawy Śródmieście Mazowieckou kolejí do Siedlec
za rodinou 90 km na východ.
Pro mě to byl vydařený den a sehnal jsem literaturu, která je u nás v ČR nedostupná.
V roce 1978, konrétně v červnu a červenci koncertovala Anna u nás s Václavem Neckařem a jeho skupinou Bacily. Mimo toho se uskutečnilo nějaké vystoupení v Německu s našími interprety Karlem Gottem a Helenou Ondráčkovou.
cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Neckář
pl.wikipedia.org/wiki/Václav_Neckář
Marian Mario Artych, DiS.
Velké Pavlovice dne 20. 3.2014
Text přeložím i do polštiny na této stránce.
Text bede tlumaczyl takźe do jezyka polskiego na tej stronie.